Mořská fauna
MOŘŠTÍ ŽIVOČICHOVÉ
Žralok bělocípý ( útesový) – Silver reef shark
Vyskytuje se na volné vod poblíž stěn korálových útesů, hlavně v hloubkách pod 30 m. Pohybuje se většinou osamoceně nebo v párech a tak v malých skupinách. Je to opatrný druh, který se jen obtížně filmuje. Je živorodý (placentální živorodost) – stejně jako u ostatních druhů rodu. Rodí až 11 mláďat (jejich množství závisí na velikosti a věku samice) v intervalu asi 2 let. Žralok bělocípý se živí rybami a byl popsán před 150 lety z Rudého moře.
Žralok lagunový – White tip reef shark
Obecně je to běžný druh pohybující se na útesech osamoceně nebo v malých skupinách. Přes den odpočívá na dne nebo v jeskyních. V noci loví ryby mezi korály. Bude to pravděpodobně první druh, se kterým se v této oblasti na útesech setkáte.
Žralok galapážský
Žralok obrovský (velrybí) – Whale shark
Tento druh je největším žralokem na světe, ale člověku není vůbec nebezpečný. Měří kolem 12m a váží až 11 tun. Je to pomalu plovoucí tvor, filtrující potravu z vody. Jako filtr mu slouží výrůstky houbovité tkáně mezi žaberními plátky. Plave s otevřenou tlamou, nechává vodu proudit žaberními štěrbinami ven a jen z ní zachytává drobné korýše, olihně a další živočichy. Občas vypluje kolmo na hladinu, nabere velké množství vody a zase se ponoří. Tlama žraloka obrovského je tak velká, že v ní často uvíznou i ryby – většinou drobné sardinky, ale někdy i druhy do velikosti tuňáka.
Kladivoun –Scalloped hammerhead shark
Hlava typicky utvářená do tvaru písmene „T“ je nezaměnitelným znakem kladivounů a tvrdým oříškem pro biology. Nyní se předpokládá, že oči a nozdry umístěné na oddálených stranách hlavy zvyšují citlivost těchto orgánů a umožňují kladivounům lepší orientaci v prostoru. Pro tuto domněnku svědčí skutečnost, že kladivouni se často objevují jako první u rybářských lodí vypouštějících odpad do moře. Druhým důvodem podivného utváření hlavy může být lepší manévrovací schopnost – její tvar funguje jako podvodní křídlo. Pohybuje se osamoceně nebo migruje ve větších hejnech. Dosahuje délky 420 cm. Samice může najednou porodit až 31 mláďat. Loví rejnoky,žraloky a ryby např.makrely.
Delfín skákavý (Bottlenose Dolphin)
Dorůstá mnohem větších velikosti než delfín obecný. Je to vysoce inteligentní savec. Je často chován v zoologických zahradách a mořských parcích, kde předvádí všelijaké kousky k pobavení návštěvníků. Právě tak hravý a dlouhověký je věk i ve volní přírodě, kde čas od času doprovází lodě nebo plavce. Často přitom surfuje na ocasní ploutvi, kterou dokáže nastavit proti vlnám tak, že unese celé jeho tělo. Sdružuje se do malých hejn a často vyskakuje nad vodní hladinu – někdy až do výšky 3 m Delfín skákavý je velice proměnlivý a vytváří množství zeměpisných forem, které je však možné rozdělit do dvou hlavních typů – menší delfíny pobřežní a větší a robustnější, kteří se vyskytují na otevřeném moři.
Siba skvrnitá – Spotted eagle ray
Obecně je to nejběžnější druh „létajících rejnoků“ Indického oceánu, včetně Rudého a Arabského moře. Žije převážně ve volné vodě v oblasti korálových útesů a v okolí atolů. Tohoto rejnoka poznáme podle tmavé hřbetní strany těla, poseté malými bílými skvrnami rozmístěnými téměř pravidelně. Pohybuje se jednotlivě nebo v malých skupinách. Měkkýši tvoří hlavní část potravy tohoto druhu. Jejich schránky otevírá dvěma plochými zubními deskami tvořenými navzájem spojenými řadami drtících zubů. Někdy velká hejna sib plavou na velké vzdálenosti. Pohybují se přitom blízko u hladiny. Pravděpodobně se takto shromažďují před obdobím rozmnožování a táhnou na místa, kde se páří. O těchto masových migracích však zatím víme jen velmi málo. Siby se páří ve volné vodě nebo na dně. Samec se přitom drží těsně u samice zakousnutý do její prsní ploutve. Pak zasune jeden pterygopod do kloaky samice v pozici břicho-břicho. Po uplynutí období březosti, které trvá rok, samice porodí až čtyři mláďata.
Manta – Manta ray
Tento největší žijící druh rejnoka na světě je skutečným obrem. Dosahuje šířky až 670 cm, většinou však do 400cm.Záhyby na hlavě manty atlantské vypadají jako rohy a její široké ploutve jsou podobné černému plášti. Není divu, že námořníci dali této mantě jméno „ďáblova ryba“. Laloky na hlavě vypadají podezřele, ale jejich účelem je pouze směrovat potravu přímo do otevřené obdélníkovité tlamy plovoucí manty, která se, podobně jako mnoho jiných mořských obrů, živí planktonem a henovými rybkami. Nehledě na úctyhodné rozměry manty občas vyskakují nad hladinu. Nejspíše je to součást námluvního chování. Námluvy jako takové u manty atlantské probíhají tak, že půl hodiny před pářením samec pronásleduje samici. Někdy se o jednu samici uchází více samců. I když má manta mnoho drobných zubů, patří k filtrátorům potravy. Živí se planktonem a malými rybami a někdy se můžeme setkat s jednotlivými mantami nebo s jejich malými skupinami jak plavou těsně nad korálovými útesy nebo dokonce nade dnem porostlým řasami a pohlcují drobné živočichy. Potravu do širokých ústa navádějí masité laloky vyrůstající mantám po stranách hlavy. Většinou ale manty loví potravu těsně u hladiny, kde se shromažďuje plankton. Provádějí přitom salta a dokonce rozrážejí hladinu. Někdy lze pozorovat jak se manty vymršťují vysoko nad hladinu. Tyto skoky mohou být výrazem jejich hravosti nebo dominantního chování. Nelze vyloučit ani snahu zbavit se vnějších parazitů, podobně jako u velryb. Manty velmi často navštěvují „čistící stanice“ na korálových útesech, kde jim pyskouni z kůže odstraňují parazity a starou kůži ze zahojených ran. Na Maledivách nejčastěji čistí manty pyskoun Thalassoma amblycephalum. Manty atlantské jsou vejcoživorodé a po období březosti, které trvá třináct měsíců, rodí dvě mláďata. Byly pozorovány gravidní samice mant, které vyskakovaly nad hladinu a rodily přitom mláďata. U většiny jedinců najdeme na spodní straně prsní ploutve a těla několik nepravidelně rozmístěných tmavých skvrn, které přibývají s věkem. Podle těchto skvrn můžeme pod vodou dobře od sebe rozlišovat jednotlivé jedince a to i na dálku.
Mobula rejnok
Yellow tail surgeon fish
Pacific creolefish
Kareta obrovská – Green turtle
Starobylý oceánský poutník. Živí se mořskými řasami. Karetám hrozilo vyhubení vinou intenzívního lovu v nedávné minulosti. Byly loven pro krásný kapapax (želvovina) a maso na želví polévku. Karety obrovské jsou po kožatce velké největším druhem želvy. Zajímavé jsou jejich migrace: vracejí se klást vajíčka vždy na tutéž pláž, kde se vylíhly. Z teplovodních mělčin, na nichž se živí, musejí přitom často překonat vzdálenost 1300 km i více. Na celém světě existuje jen několik pláží, kam se každoročně stovky karet odebírají naklást vejce. Mezi nejvýznamnější lokality patří ostrov Ascension v Atlantském oceánu, Galapágy, některé ostrovy v Havajském souostroví, jihovýchodní Asie, ostrovy Karibské oblasti, Mexiko a Florida.
Krab lávový ( Grapssus grapsus)
Mladí krabi jsou černí či tmavě hnědí, což jim poskytuje perfektní kamufláž před vetřelci. Dospělí jedinci jsou již krásně zbarveni do svých sytých barev. Jsou velmi mrštní, živí se především chaluhami, řasami či mrtvými těly zvířat. Zbavují mořské leguány parazitů, kteří je tak po sobě nechávají promenádovat. Jsou důležitou součástí potravního řetězce na Galapágách, neboť jsou potravou velkého množství živočichů.
