Naše zážitky
Dopis z Quita
Doletěli jsme přes Atlantu do Quita - hlavního města Ekvádoru, které leží ve výšce 2800 m.n.m., v podstatě přímo na rovníku. Celkem 17 hod ve vzduchu - to už je pro jeden zadek úctyhodný výkon…Dorazili jsme sem v pondělí kolem půlnoci místního času (tj. v úterý 6 ráno našeho, po 24hodinách na cestě). Kvůli horšímu počasí letadlo v Quitu přistálo až napodruhé a půl hoďky s náma kroužilo nad městem...takže trocha adrenalinu hned z úvodu, potom už jenom uprostřed noci sednout do taxíku chlápkovi, co neuměl slovo anglicky a vezl nás bůh ví kam opuštěnými ulicemi, a to bez jakéhokoliv náznaku snahy o rozlišování barev na semaforu...
Každopádně hostel o dvě třídy lepší než v Římě, takže pohoda. Ráno jsme vyrazili do centra a paní na recepci nám na mapě zakroužkovala - kam zajít - a kde je to naopak nebezpečné - a proto tudy projíždět jen v taxíku. Dostali jsme instrukce proti kapsářům a mohli jsme jít...
Hned, co jsme vyšli na ulici, byli jsme jak v Jiříkově vidění - lidi samí Inkové s kloboučkama, dekama na zádech místo tašek a ačkoliv snad každý měl u sebe batole - neviděli jsme ani jeden kočárek - všichni prcci ve vacích na zádech...Podle počtu dětí je asi možné čekat ekvádorskou celosvětovou expanzi...Jinak dodnes tady platí staré zajeté kolonizátorské pravidlo dělení podle rasy - Inkové největší chudáci a naopak kolonizátoři - kravaťáci - na první pohled při penězích. Co nás udivilo - tak v centru žijí v podstatě jen Inkové - mají tam neuvěřitelně malinkaté obchůdky s kdečím (průměrně tak 1x2m), co byste si rozhodně nechtěli koupit - např. vepřové výpečky ležící na kůži z prasečí hlavy přímo a ulici, lístky koky, místní masny plné kuřecích pařátů a jiných chuťovek mimo ledničku atd...Centrum se prostě a jednoduše vyznačuje tím, že byste si tam rozhodně NIC nekoupili!!!! Dokonce se nám tam nepodařilo najít ani restauraci, kde bychom se neštítili najíst...V jedné před San Francisco (a snad jediné přijatelné) v centru jsme si dali kafe. Na židlích na zahrádce tam měli připínáky na tašky, aby je nikdo jednoduše nečmajzl...Kupodivu v historickém centru nebyli skoro žádní turisti....Moc se nám líbilo, že si tady člověk nepřipadal jako "na atrakci" - ani jeden obchod specializovaný na služby turistům - ale nakoukl do běžného života ekvádorského velkoměsta. Myslím, že turisti jsou jim tady naprosto volní - což jsme však vnímali jako velké pozitivum v atmosféře města... Centrum bylo moc krásné a působivé s atmosférou, kterou asi mimo Jižní Ameriku člověk nezažije. Všichni lidi jsou pohodově naladěni, ve (na naše poměry) velmi barevném oblečení, nikdo nikam nespěchá, každý se na Vás směje (a prohlíží si Vás jako naprosto unikátní bledý exponát). Kostely jsou hodně velkorysé a dobře udržované, náměstí taky, uličky mají úžasné kouzlo, protože se strmě zvedají k horám - jak se totiž Quito rozrůstá - dochází mu rovina a musí šplhat do hor, které ho ze všech stran obklopují. Tam nám však bylo doporučeno nechodit - bydlí zde největší chudina. Ale i tak se nám podařilo pobrouzdat uličky, které určitě nejsou určené turistům. Pozorovat ten život na ulici bylo úžasné. Indiánské babky sedí na zemi a špinavou hadrou čistí ovoce, které nabízí k prodeji, každý druhý krámek je kadeřnictví, co sto metrů policajti, všichni na sebe pořvávají,....
Na oběd jsme tedy museli z centra do downtownu – čtvrti zvané Mariqual, kde už se to hemžilo v podstatě jen "kolonizátory" a bylo možné najít spoustu restaurací v evropském stylu. Ovšem zajímavý je tady spíše ruch na ulici než čtvrť samotná. Překvapilo nás, že i když to má být "bohatší" čtvrť, na naše poměry v detailech působí jako zanedbané předměstí... Narazili jsme tady aspoň na muzeum historie ekvádorské kultury, kde jsme přečkali déšť, který tady podle slov recepční přichází v tomto období každé odpoledne a trvá jen asi hodinu, což přesně odpovídalo...
Po cestě a změně času toho však na nás bylo vážně dost...zítra ráno letíme na Galapágy - tak teď trochu poleháváme (já jsem si koupila ručně dělanou flétnu, tak jsem se na ni učila hrát, ale Vojta mi to po 5 minutách zatrhl)...
Dopis poslaný po skončení plavby
Po čtyřdenní plavbě na katamaránu jsme se dostali do civilizace a můžeme se s Vámi podělit o naše zážitky….když se to pokusím shrnout do jednoho slova - je to WOOOOOOOOW!!!!!!!!!!!
Od okamžiku, co jsme vystoupili z letadla, se nestačíme divit….lachtani se tady válí všude po zemi jako odpadky…leží na lavičkách v přístavu, na zakotvených lodích, na cestě, na plážích – prostě všude! Není možné nevidět někde lachtana! Jsou naprosto úžasní a jen tak něco (resp. někdo) je nevyvede z míry! Dva lachtani se začnou hádat – resp. grkat na sebe (je to jediný zvuk, který umí) – i když stojíte přímo mezi nimi - vůbec je nezajímáte…Akorát pod vodou si nás zvědavě prohlíželi – přišli si pohrát…
Nejsložitější problém na Galapágách je nešlápnout na nějaké zvíře! Žádná zvířata nejsou plachá – každé Vás nechá přijít na dotek….Když jdete na procházku národním parkem, musíte koukat pod nohy, nebo jinak určitě zašlápnete nějakého leguána, ještěrku, ptáčka, lachtana atd…Nejvíc nás překvapilo – kolik zvířat tady je! Není to jako v Evropě, kde člověk potřebuje štěstí, aby nějakého toho zajímavého tvora viděl – tady je to v podstatě tutovka!!! Tady by je viděl i slepý!
Během plavby jsme měli možnost vidět vzdálenější ostrovy, které nejdou při jednodenních výletech navštívit, protože plavba je příliš dlouhá. Většinou jsme přejížděli celou noc (jako mimina v kočárku na těch vlnách) a pak celý den strávili na některém ostrově. Zatím nás nejvíc dostala Espaňola – nádherná, dlouhatánská pláž s bílým jemňoulinkým pískem a kobercem z lachtanů (simply paradise), milion leguánů mořských (menší do černa), albatrosi a jejich mláďata (velké jako husa), blue footed boobies (terej modronohý, který má zářivě modré nohy), kormorán, endemičtí červení krabi, pelikáni – jeden nám přistál na lodi a asi hodinku s námi plul, a další milion jiných zajímavých ptáků, včetně pěnkaviček a drozdců, na kterých Darwin objevil důkazy evoluce….
Další den na Floreaně jsme byli svědky želvího páření ve vlnách v přímém přenosu, což je něco naprosto unikátního i tady na Galapágách – navíc v okamžiku, kdy se překlápěla jedna vlna, ve které se želvy pářily, objevila se v ní asi na vteřinku úplně jasná silueta asi dvoumetrového žraloka ani metr od želv – to byl nepopsatelně brutální moment!!!! To vše asi čtyři metry od nás – v hloubce asi 30 cm na bílé písečné pláži s černými lávovými splazy…..Floreana je typická právě tím, že je základnou pro želvy, které se tady nejen páří, ale kladou tady i vajíčka.
Každý den byl i šnorchling– eagl ray (druh rejnoka se skvrnami), wtihe tip reef shark (útesový žralok, asi 150-200cm ), jedním pohledem i tři želvy, lachtani kolem nás,… a milion jiných ryb, mnohé podobné egyptským, ale větší a větší počet stejného druhu najednou…trocha adrenalinu přišla, když jsme s Vojtou chtěli ze zátoky došnorchlovat k lodi a najednou náš guide volal – ven z vody – je tam žralok! Mysleli jsme si, že si dělá srandu – přece nám sliboval, že žraloky uvidíme a my jsme se na ně těšili (na určité druhy) - ale on znova – tak jsme se vyhoupli na malý doprovodný člun a ptáme se, co se děje – no a najednou přímo u nás na hladině pěkně hnusná mrcha – žralok galapážský – asi 2,5m – potenciálně prý nebezpečný – někteří z naší skupiny ho viděli z větší vzdálenosti i ve vodě…ale guide má zodpovědnost – tak nás vytáhl pro jistotu…musím upřímně říct, co ze mě vypadlo, když se objevil přímo pod lodí, protože jinými slovy to nejde vystihnout – omlouvám se, ale bylo - „ty p…“ – fakt to byla síla, být ve vodě a setkat se s ním z takové blízky, tak se snad podělám – myslím, že tomu setkání jsme unikli asi o 30 vteřin….Jen si nás prohlížel….ale budil neskutečný respekt…ale netřeba se plašit
Dnes nám plavba skončila na ostrově Santa Cruz. Ubytovali jsme se v hotelu Castr v Puerto Ayora. Najali jsme si taxíka (turistická cena – 30 dolarů tam i zpět včetně toho, že taxikář nás mezi želvami provázel – nesmíte tam být sami) a jeli do vnitrozemí (highlands) koukat na obří želvy – úžasní tvorové…Po cestě jsme si prolezli i asi 100 dlouhý lávový tunel. Zítra nás čekají první ponory! Snad se nás bude držet dosavadní štěstí
Na lodi nás bylo deset – dvě kamarádky z Belgie (džungle a sopky v Ekvádoru, Galapágy – měsíc cestování), 2 mladé sestry z Kanady (6 týdnů na cestách – Kostarika, pevninský Ekvádor, Galapágy), starší ženská z Kanady (4 měsíce zatím na cestách a počítá ještě pár měsíců, že bude pokračovat – USA, celá střední a Jižní Amerika, Afrika, Asie) a Australanka (zatím půl roku na cestě, má za sebou všechny Ameriky a Asii, chystá se na Evropu – počítá cestovat aspoň rok) a pár ze Švýcarska (půl roku cestování – Ekvádor, Austrálie, Nový Zéland, Filipíny, Malajsie, Fidži…) a takže náš výlet je žabařina - ze všech nejkratší – My chceme taky na rok (nebo aspoň a na půl)!!!!!!!!!!! Přežili bychom kvůli tomu i tu „úžasnou kulinářskou kombinaci“ – rýže, brambory, čočka, zelný salát a ryba – vše na jednom talíři…..
Dopis o potápění
Zdravíme Vás opět z druhé strany planety! Máme za sebou šťastně a bez úhony potápěčskou část naší cesty....Na lokality Seymour a Daphné jsme vyrážení z Puerto Ayora na Santa Cruz. Bylo to naprosto fascinující (vlastně si nedovedeme představit, že by tady něco mohlo nebýt naprosto fascinující
Jinak vzhledem k tomu, že tady komunikujeme jenom anglicky - zjistila jsem, že pobyt tady je výborný k rozšíření slovní zásoby související s vyjádřením nadšení, obdivu, úžasů, spokojenosti, úleku, ohromení, neuvěřitelnosti a jiných potřebných komunikačních dovedností
Zítra máme transfer na další ostrov - Isabelu. Čeká nás sopečná krajina - zase něco nového....
Dopis ze závěru našeho pobytu
Zdravíme Vás naposledy - tentokrát opět z Quita, kde máme den a půl zastávku před cestou domů...Vyjeli jsme si lanovkou na vulkán Pichincha – nádherný výhled, ale ve výe 4100m.n.m. už se vážně blbě dýchalo…Normálně bývá vidět i sopka Cotopaxi, to sice vzhledem k mrakům nevyšlo – ale pohled na město byl bomba! Po pobytu na ostrovech příjemná změna…
Od posledně se nám zase stalo milion věcí, na které asi nikdy nezapomeneme - ještě nikdy jsem nebyla nikde, kde bych měla tolik naprosto fascinujících zážitků, které berou dech, v tak krátké době...(musím při těch věčných superlativech působit trochu jako blázen, ale nemůžu jinak - mám už čtrnáct dní vytřeštěné oči, tak snad mi zase během cesty zalezou zpátky...)
Podívali jsme se na pohádkovou, obrovskou pláž Tortuga bay na Santa Cruz, která sama o sobě působila jako ráj na zemi, tady jsme viděli leguány v moři, mimi žraločka galapážského (dospělý i přes 3m) - ani ne metr dlouhého, kterého vyplavila vlna Vojtovi přímo k nohám přímo na pláž, pelikány, z kajaku rejnoky, želvy a přímo pod kajakem - pár cm od nás žraloky útesové - bylo jich přes deset - wow! pořád plavali přímo kolem nás...Vojta jednoho z nich omylem trochu plácl pádlem…
Potom jsme se během dvou hodin přesunuli místní MHD lodí (zážitek sám o sobě) na největší ostrov Isabela (zapomněla jsem prášek - takže jsem lehce zavzpomínala na mořskou nemoc-ale poprvé a naposled a dalo se to). Isabela je vulkanicky velmi aktivní (poslední erupce na jednom z vulkánů v roce 2009, na tom "našem" Sierra Negra, který je největší aktivní vulkán světa, v roce 2005). Podnikli jsme túru po vulkánech - holá, pustá láva (včetně lávových tunelů) a na ní všude kaktusy...jinak žádný život...Odpoledne Tintoreras mini ostrůvek hned vedle Isabely. Tady "školka" pro leguány - mini miminka, ale i "tatínci" až 12 kg!!! Jinak jsme ze břehu pozorovali úžlabinu, ve které vyspávalo asi 30 útesových žraloků (velikost 1,5-2m), jinak spousta lachtanů, na šnorchl želvy, mega rejnoci, zase ten žralok,...
Konečně došlo i na dva volné dny - tj. bez průvodce u zadku - pochodili jsme mělčiny kolem pláží a pozorovali zvířata - hlavně lovící tereje modronohé, kteří se vrhají střemhlav do vody, blbnoucí lachtany, lovící penikány a tučňáka,...šnorchl s leguány,...
Následoval návrat na Santa Cruz odsud - náš poslední den na Galapágách jsme jeli na jednodenní výlet na ostrov Bartolomé - nejnavštěvovanější místo - sopečný ostrov se známým "Pinnacle rock" - skalním prstem - fascinující panorama! Bralo totálně dech! Po cestě jsme měli přímo pod lodí asi 3metrovou mantu! WOOOOW!!! Asi 6x jsme viděli vyskakovat rejnoka (nepodařilo se nám určit druh) nad vodu a dělat salta! To je prostě totální pecka!!!! Nádherný šnorchl přímo kolem pověstného prstu – neuvěřitelné množství všech ryb, taky jsme se šnorchlovali s tučňáky a ploutví jsme musela máchnout, abych odehnala útesového žraloka, který si to omylem šinul přímo na mě – pořádně se leknul, až se z toho podělal (a já málem taky) :-)
Jinak jsme tady slyšeli, že ekvádorská vláda už pracuje na tom, aby byly zavedeny kvóty na turisty, které teď chybí. Jezdí sem asi 150 000 lidí ročně, hlavně z USA. Chtějí zavést kvótu a navýšit ceny, aby přírodu zachránili - což má určitě veliký smysl - je to hotový ráj na zemi... Takže v nejbližších letech (roce?) je poslední vhodná možnost se sem kouknout....My věděli, že to byl osud, aby ta Čína, která byla původně v plánu, padla
Ve čtvrtek večer už budeme doma! Těšíme se na Vás! Mějte se pěkně
